Kostel Nejsvětější Trojice

Barokní jednolodní stavba z počátku 17. století byla v letech 1717 až 1718 přestavěna mladoboleslavským architektem Mikulášem Rossim.

Už v roce 1658 byl kostel „na klenutí sešlý a veskrz roztrhaný, nebezpečný a neohražený“, ale základní přestavby se dočkal až po šedesáti letech. Původní klenba v lodi byla nahražena plochým stropem a na západním průčelí byly přistavěny dvě věže. Celkový náklad na stavbu včetně prací kamenických, tesařských a klempířských si vyžádal 1 378 zlatých. Nešlo tedy, jak bylo dříve mylně uváděno, o zcela novou stavbu a původní kostel už byl kamenný. Přestavěný kostel byl záhy ohrožen požárem, který v bezprostředním sousedství zachvátil 8. července 1718 celou židovskou čtvrť. Kostel byl znovu vysvěcen 18. dubna 1719 hradeckým biskupem Adamem hrabětem z Mitrovic.

Další větší opravy kostela v roce 1838 prováděl místní architekt Alois Turek. Mimo jiné byla na střechu místo šindele položena tašková krytina a v hlavní lodi musel být znovu vyměněn strop. Kované dveře na hřbitov byly osazeny v roce 1844 (nyní jsou na schodišti při vstupu do muzea).

Jednolodní obdélná stavba s plochým stropem s dvouboce uzavřeným kněžištěm s křížovou klenbou, portály a okna mají kamenné ostění. Větší část zařízení pochází z doby po přestavbě z let 1717 – 1718. Hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, vlevo oltář s obrazem Umučení sv. Bartoloměje (nejde ale o kopii známého Brandlova obrazu z roku 1734), vpravo oltář s obrazem sv. Anny. V lodi kostela jsou zavěšeny čtyři starší rozměrné obrazy – sv. Cecilie, sv. Václava na sněmu v Řezně, sv. Františka Xaverského a sv. Josefa Kupertinského. Za hlavním oltářem je rozměrné plátno Kalvárie, které je zrcadlově obrácenou replikou nedochovaného obrazu Francesca Trevisaniho z roku 1722 z piaristického kostela v Litomyšli. Původ obrazu je neznámý. Do výklenku vlevo od hlavního oltáře byla později osazena pískovcová socha Jana Nepomuckého, která kdysi stála u dřevěného mostu na Staré Cidlině. Do předsíně kostela byla přenesena i pískovcová plastika ležící sv. Rozálie z roku 1716 z jižního výklenku mariánského morového sousoší.

Z interiéru kostela se v muzeu zachovalo několik dalších cenných památek – vyřezávané barokní křeslo s boltcovým ornamentem z poloviny 17. století, epitaf Samuela Alexia z roku 1669 a malované okenní terče z roku 1718.

Z knihy Nový Bydžov v proměnách staletí od prom. historika Jaroslava Prokopa